WACHKOMA ARCADA - Poradenské centrum

PŘÍČINY

Do vigilního kómatu upadne člověk z různých příčin. Pokud pacient upadne do kómatu v důsledku úrazu mozku, hovoříme o traumatologických příčinách kómatu. Druhou skupinu příčin vigilního kómatu představují neurotraumatické příčiny, jako jsou například infekční onemocnění CNS, nádor na mozku, edém neboli otok mozku, déle trvající hypoxie (tonutí) nebo hypoglykemie (u pacientů trpícími diabetem), poškození mozku v důsledku pozdní zahájení resuscitace a další.

PROGNÓZA

Závisí na několika faktorech a nejdůležitější jsou - původ vigilního kómatu, jeho délka a věk pacienta. Obecně platí, že pacienti ve vigilním kómatu traumatologického původu mají lepší prognózu na uzdravení než pacienti s netraumatickým původem kómatu a také pacienti nižšího věku. Stejně tak je lepší prognóza v případě kratší doby a perzistentního vegetativního stavu. Přestože s délkou vigilního kómatu šance na uzdravení klesá, existují případy, kdy se člověk po dlouhodobém kómatu plně uzdravil.

PÉČE O PACIENTA

Péče o pacienta ve vigilním kómatu je založena na kombinaci lékařské, ošetřovatelské a fyzioterapeutické péče. Součástí lékařské péče je důležitá také léčba přidružených zdravotních problémů. Ošetřovatelská péče zahrnuje nejen uspokojení základních životních potřeb (výživu, vyprazdňování, hygienu), ale také komunikaci a stimulaci pacienta. Důležitou součástí fyzioterapeutické péče o pacienta je polohování a rehabilitační cvičení, což kromě jiného zamezuje vzniku otlaků a proleženin.

VIGILNÍ KÓMA

V poslední době vzrůstá počet pacientů, kteří díky moderní intenzivní péči, diagnostice, léčbě, neuromonitoraci a dlouhodobé intenzivní péči přežívají těžká traumatická i netraumatická poškození mozku. Intenzivní medicína umožňuje podporu vitálních funkcí a prodlužují tak život pacientů v kómatu. To však vede k vzrůstajícímu počtu pacientů, kteří se z kómatu neprobudí – pacient má otevřené oči, ale přesto nereaguje. V Evropě, Asii a Japonsku byl tento klinický syndrom nazván apalický syndrom a coma vigile, zatímco v anglicky mluvících zemích se preferuje termín perzistentní vegetativní stav.

Pacient ve vigilním kómatu má otevřené oči, mrká, ale nefixuje, má bloudivé pohyby očí, zaujímá nepřirozenou polohu s flekčním postavením horních končetin. Přesto, že je v „bdělém stavu“ tak nekomunikuje, není schopen rozpoznávat a provádět účelné výkony. Je zachován cyklus spánku a bdění. Jsou zachovány vegetativní funkce (dýchání, oběh) a některé primitivní reflexy.

VÍCE INFORMACÍ

PORADNY

Nabízíme poradenskou odbornou pomoc která je zaměřená jak na pacienta ve vigilním kómatu, tak především na jeho rodinné příslušníky nebo ošetřovatele. Pomůžeme vám se lépe zorientovat ve vaši situaci, zhodnotit své možnosti a nalézt východiska a řešení problémů

S.O.S. PORADNA

„Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.“ - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Do vigilního kómatu upadnou pacienti z různých příčin a mnohdy z minuty na minutu.

Před 15 léty jsme bezstarostně slavili Davídkové třetí narozeniny a nikdo netušil, jak nám za dva dny osud obrátí dosavadní způsob života vzhůru nohama. Alespoň tedy Davídkovi a mně. Davídek se topil v bazenu a zůstal ve vigilním kómatu. V situaci přímého střetu s bolesti a bezmoci jsem byl vystaven lidským slabostem jako je strach, osamění, nejistota a obavy z budoucnosti. Mnohdy si člověk připadá v takové situaci poražen. Často upřednostní jednodušší, pohodlnější a zbabělejší rozhodnutí. Pro mě však bylo naprosto nepřijatelné, abych se rozhodoval na základě strachu a sobeckého života. Člověk, který miluje, nikdy nevycouvá z něčeho jen proto, že je to pro něj těžké, ale dokáže být věrný a oddaný, i když by bylo pohodlnější odejít, výstižněji - utéct.

“Říkejme NE dobrým věcem, abychom mohli říci ANO skvělým věcem.” Myšlenka Jacka Canfielda nám napovídá jakou cestou se máme vydat, když nás život osloví. Patnáct let jsem konfrontován s osudem, který jednoduše nelze změnit, ale přesto lze pořád utvářet život smysluplně. Když jde o nepodmíněnou lásku k blížnímu, měli bychom být schopni čehokoliv.

Můj život se stal smysluplným tím, co prožívám s Davídkem, jak mi doslova UKAZUJE CESTU a prožívat takto s někým vše v jeho celé neopakovatelnosti a jedinečnosti znamená jen jediné - milovat jej. Myslím si, že s láskou k Davídkovi naplňuji posledních 15 let svůj život a tím utvářím a formuji také sebe sama.

To je tajemství bezpodmínečné smysluplnosti a lásky života - člověk je v mezních situacích vyzýván, aby podal svědectví o tom, čeho je schopen a tedy jaký je. Život nepřestává mít prostě až do posledního okamžiku, až do posledního vydechnutí smysl a na druhou stranu nám dává šanci do poslední chvíle vše z našeho života napravit.

Psychologická poradna

Jako opatrovník se můžete ocitnout v situaci, kdy se cítíte vyčerpaní a nebudete si třeba už ani vědět rady co dál. Pro takovou situaci jsme zde pro Vás, abychom Vám byli oporou, v obtížnějších situacích, které s sebou starost o vašého blízkého ve vigilním kómatu může přinést.

Možnosti pomoci rodinám klinického psychologa v centru ARCADA.

Nabízíme pomoc klinického psychologa, která je zaměřená jak na pacienta ve vigilním kómatu, tak především na jeho ošetřovatele. Terapeutická práce se na začátku nekoncentruje na pacienta, ale na podporu jeho rodinných příslušníků, kteří, zejména během akutní fáze onemocnění a s tím spojené krizové situace, potřebují často podporu terapeuta.

Rodina vše samozřejmě prožívá s nemocným. Jedná se v té době o kolísání nálad od naprosté beznaděje až po přehnaný optimizmus. Blízký člověk prochází fázemi jako je šok (silná emoční odezva), popření (odmítání se smířit s diagnózou), agrese (stav často vyjadřovaný zlostí vůči okolí, nekomunikativnost se zdravotníky), smlouvání (vyhledávání pomyslných autorit), deprese a smíření. Se zlepšením vědomí je postupně možná cílená psychologická podpora postižených, nejprve s neuropsychologickým a později s psychoterapeutickým obsahem.

Klinický psycholog Vám pomůže lépe se zorientovat ve vaši situaci, zhodnotit své možnosti a nalézt východiska a řešení problémů.

Léčba a ošetřovatelství o pacienta ve vigilním kómatu je samozřejmě závažný problém pro celou rodinu. Psychická zátěž pečujících je totíž obrovská. Při časové náročnosti věnované nemocnému zbývá často a pochopitelně méně časové kapacity pro sebe a ostatní členy rodiny.

Klinický psycholog je jedním z naších specialistů týmu a v této své funkci je nezastupitelný. Jeho úkolem je provádět psychologická vyšetření a v případě potřeby plánování intervence.

Rodinám jsou také k dispozici služby špičkových terapeutů kraniosakrální terapie RC ARCADA v Ostravě a samozřejmostí je naprostá diskrétnost a respektující přístup.

Sociálně-právní poradna

V rámci léčebně-rehabilitačního pobytu na naší klinice dostanete informace o svých právech při dlouhodobé péči o nemocného ve vigilním kómatu, nároků na sociální dávky, pomůžeme vám s případnými právními otázkami a spory.

Většina rodin a ošetřovatelů jen těžko hledá v nastalé dramatické situaci a změně životního stylu, informace o svých právech v rámci péče o nemocného ve vigilním kómatu, nároků na sociální dávky, opatrovnictví a pod. Uvedené informace jsou velmi důležité , protože péče o osobu ve vigilním kómatu je nejen fyzicky a psychicky náročná, ale také vyžaduje významné náklady a je spojena se zvýšenými výdaji rodiny.

O naše starosti a trápení je třeba se podělit právě s lidmi, kteří jsou v oboru profesionály, mají společenskou zodpovědnost, možnost a hlavně zájem pomoci v oblastech, týkajících se zlepšení zdravotního a sociálního postavení těchto rodin.

Odborný tým

Záleží nám na tom, aby se o naše pacienty starali odborníci s bohatými zkušenostmi ve svém oboru. Náš interdisciplinární tým odborníků je vysokou garancí komplexního, vysoce specializovaného přístupu k nemocnému a jeho ošetřovatelům. Na klinice využíváme komplexní, vysoce specializované koncepty a terapie. Naší lékaři a terapeuté mají ke své odborné práci nejmodernější vybavení z celého světa.

PORADENSKO - OŠETŘOVATELSKÉ CENTRUM

Cílem ošetřovatelské péče je zajistit všemi prostředky ošetřovatelství, aby nemocní měli uspokojeny základní bio-psycho-sociální potřeby. Naším cílem je zapojení rodiny a nácvik ošetřování nemocného během pobytu u nás na klinice, čímž se usnadní edukace rodiny na domácí ošetřování. Specifičnost ošetřovatelských problémů je dána změnami v tělesné, psychické, a sociální oblasti. Edukace je výuka a zaučení k péči rodiny nebo opatrovníků o nemocného, při které přebírá odpovědnosti na sebe. Obecně se jedná o proces celkové výchovy a vzdělávání pečujícího. Cílem je nejen získávání určitých vědomostí a poznatků, ale i dosažení určité změny v chování pečujícího, přeměna hodnotových a vztahových postojů, citových a volních struktur osobnosti. V rámci edukačního programu získá pečující informace, které musí pochopit a umět je ve svém životě také použít. Měl by si osvojit určité dovednosti jak v činnosti teoretické (např. výpočty, rozhodování v problémových situacích), tak v činnosti praktické (např. obsluha přístrojů, aplikace léčebných úkonů) a získat nové návyky (tzn. upevněné a zautomatizované složky vědomé činnosti). Edukace je nedílnou součástí celého programu ošetřovatelství.

Základní ošetřovatelskou péči dělíme na: péči o výživu, péči o vyprazdňování, péči o hygienu a pohodlí, péči a prevenci dekubitů, monitorování vitálních funkcí, podávání a aplikace léků, vitamínů, domácí rehabilitace, komunikace a stimulace.

Neurorehabilitační centrum

POLOHOVÁNÍ

V rehabilitačním ošetřovatelství se snaţíme co nejvíce zabránit vzniku sekundárního poškození. Při chybění fyzioterapeutické intervence cílené na prevenci sekundárních změn jsou výsledky rehabilitace podstatně horší a důsledky sekundárních změn zatěţují pacienta často více neţ základní onemocnění. Zabránění vzniku těchto komplikací má často přednost před zahájením samotného rehabilitačního programu. Pravidelná změna polohy, snižuje nepohodlí pacientů a vyhýbá se komplikacím způsobeným nehybností, jako jsou dekubity, kontraktury, bolesti neborespirační potíže. Při poruchách motorických funkcí dochází ke změnám vazomotoriky. Jakákoliv terapie (polohování, pasivní pohyby, maximální moţná mobilizace pacienta, postupné zvedání horní poloviny těla), která zlepšuje prokrvení, vede ke snížení rizika vzniku trombózy, embolie, edému, dekubitů a zlepšuje hojení ran. Základní typy polohování jsou na zádech, na boku a na břichu, přičemž polohování na zádech by nemělo převažovat. Přináší s sebou několik rizik, jedním z nich je extenze krční páteře, což může způsobit zvýšení tonu extenzorů na celém těle.

PÉČE O TRÁVICÍ SYSTÉM

Nutriční podpora je možná dvěma způsoby, parenterálně nebo enterálně. Výživa by měla organismu poskytovat všechny potřebné živiny ve vhodném poměru. Množství potravy je přizpůsobeno tělesné hmotnosti, věku a fyziologickému stavu pacienta. Enterální výživa je rozdělena do čtyř skupin. Do první skupiny patří kuchyňsky připravované přípravky, jejichž podávání je určeno zásadně jen do žaludku. V současné době, je s ohledem na riziko infekce vytlačována. V případě dlouhodobé nemožnosti perorálního příjmu potravy se zavádí perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG), nebo perkutánní gastroskopická jejunostomie (PEJ). Gastrostomie se musí v pravidelných intervalech proplachovat 10 - 20 ml fyziologického roztoku a pravidelně polohovat z důvodu prevence Buried Bumper Syndrome (syndromu zanořeného disku, který se projevuje bolestmi břicha, únikem stravy nebo tekutin do okolí stomie, nemožností aplikace stravy a tak dále). Do žaludku je podávána výživa bolusově, do duodena a jejuna je výživa aplikována pomocí enterálních pump. Při kontinuální výživě je nezbytná lačnící pauza v noci

PÉČE O HYGIÉNU A VYPRAZDŇOVÁNÍ

Potřeba čistoty a hygieny je základní biologickou potřebou. Je ovlivněna kulturními, sociálními a rodinnými faktory. K hygienické péči patří ranní a večerní umývání a česání, úprava nehtů, mytí vlasů, péče o chrup a péče o čisté osobní prádlo. Mezi základní pomůcky dokonalé ústní hygieny u těchto pacientů patří jednorázové pinzety, sterilní tampóny, případně kartáček na zuby a neméně důležitá je správná technika čištění zubů. Koupel včetně mytí vlasů provádíme 1krát denně v přenosné nafukovací vaně. Po omytí jednotlivých částí těla kůži promažeme tělovým mlékem, záda chladivým gelem. Intertrigiální místa mažeme Me- Nedílnou součástí celkové hygieny je důkladná péče o oči. Snažíme se udržet pokožku čistou, suchou a zachovat její přirozený ochranný plášť. Opatrovník sleduje změny na kůži (bledost, exantém, pocení, snížené napětí kůže apod). Velmi důležité je sledování frekvence vyprazdňování. Snažíme se dosáhnout maximální nezávislosti pacienta ve vyprazdňování užitím vhodných praktik.

PÉČE O POKOŽKU

Péče o pokožku zahrnuje i ošetřování a prevence vzniku dekubitů. Dekubit (proleženina) je velkým problémem u dlouhodobě nemocných pacientů, kteří jsou imobilní. Léčba není jednoduchá, jde o dlouhý a intenzivní přístup ošetřování. Dekubity znamenají vždy velmi závažnou komplikací celkového těžkého stavu pacienta. Jejich ošetřování a léčení je nesnadné a zdlouhavé. Je proto snazší věnovat pozornost prevenci. Základním a nejúčinnějším prostředkem proti vzniku dekubitů je polohování. Částečné usnadnění práce, znamenají různé typy matrací a lůžek. Neodmyslitelnou součástí a výbornými pomocníky jsou pomůcky, které jsou různě tvarované a chrání tlakové body (molitanové podložky, polštáře, antidekubitní matrace). Důležitou úlohu v prevenci dekubitů hraje také hygiena, proto je třeba dbát na častou výměnu osobního i ložního prádla a plen, koupele, sprchování. Nedílnou součástí je také pravidelná rehabilitace. Prevence dekubitů je důležitá, je lepší než jejich léčba a je důležité, aby nedocházelo k jejich tvorbě zanedbáním ošetřovatelské péče. Cílem ošetřovatelské péče je, aby nemocný měl vždy čistou, neporušenou kůži.

PÉČE O DÝCHACÍ CESTY

Ošetřovatelská péče o dýchací cesty zahrnuje zvlhčování a odsávání dýchacích cest, inhalační terapii, ošetřování tracheostomie. Dýcháním přes tracheostomickou kanylu jsou vyřazeny přirozené funkce horních cest dýchacích. Při nedostatečné či nevhodné ošetřovatelské péči může dojít k zasychání sekretu, k tvorbě krust a k možné infekci dolních cest dýchacích. Pacient s tracheostomií provádí pohybovou aktivitu, která odpovídá jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu. Vždy dbáme na správnou polohu hlavy a trupu, aby byla zachována průchodnost dýchacích cest. Odsávání z dolních cest dýchacích provádíme sterilními odsávacími cévkami přiměřeného průsvitu. Šetrnou technikou odsávání sekretu z dýchacích cest snižujeme jejich traumatizaci a předcházíme vzniku infekce. Odsáváme jen tehdy, je-li to nezbytně nutné.

KOMUNIKACE

Rozhovor je prastarou a účinnou metodou získávání a výměny informací i vzájemného ovlivňování dvou nebo více osob. Jádrem a základem každého rozhovoru je dotazování, reakce na dotazy a naslouchání. Rozhovor staví přirozeně na verbálních prostředcích, důležitou součástí jsou však také projevy neverbální. Komunikace mezi rodinou a pacientem ve vegetativním stavu je vždy obtížná a někdy se zdá prakticky nemožná. Především je nutno si uvědomit, že nemocný může vnímat i slyšet, a proto nezapomínáme kontrolovat své chování. Rozhovor o nemocném a míře jeho postižení nikdy nevedeme u lůžka, ale mimo pokoj nemocných. Při péči o nemocného mluvíme vlídně, klidně a stále pečlivě sledujeme reakce na naše slova. Otázky klademe tak, aby byly jednoznačné a odpověď očekáváme buď souhlasnou nebo nesouhlasnou. Souhlas může být vyjádřen přikývnutím, mrknutím víček, zvednutím ruky. Vše dle stavu a možnosti nemocného. Dle potřeby můžeme pro nemocného připravit alternativní řešení komunikace (tabulky, karty s obrázky).

DUCHOVNÍ PODPORA

V dlouhodobé nemoci je na jedné straně na řešení spirituálních otázek jakoby dost času, na druhé straně je ale dlouhodobá těžká nemoc vyčerpávající a to nejen tělesně. Můžeme říci, že tato dimenze je určitým způsobem základem jak pro způsob, kvalitu a prožívání vztahů k ostatním lidem, tak pro vztah k sobě samému, k vlastnímu životu a u mnohých i k Bohu. Její podpora a realizace nevyžaduje jako partnera rozhovoru a prožívání ve všem stejně smýšlejícího člověka, ale v každém případě člověka, který tuto dimenzi života vnímá, s určitou úctou uznává a sám se před ní neskrývá ani před ní neprchá. Proto můžeme říci, že základním prvkem pro podporu duchovní dimenze nemocného člověka je především chápající partner rozhovoru, který je otevřený všem tématům nemocného. Takovýto rozhovor může někdy nabýt vyloženě náboženského charakteru, ale také nemusí. Pokud se tak stane, je zpravidla pro nemocného nejdůležitější stupeň důvěry, který k partnerovi rozhovoru má, odborná kompetence v oblasti náboženství bývá až na druhém místě. Důležité je, aby se partner rozhovoru nemocnému přizpůsobil a nechtěl vše stále převádět na svůj vlastní duchovní svět či systém.

Jakou roli hraje duchovní dimenze při dlouhodobé těžké nemoci?

Nalezení smyslu toho, co prožívá a to i v bolesti a nečinnosti
Odpoutání se od toho, co už nemůže dělat, posléze od celého dosavadního života
Naplnění duchovních (spirituálních) potřeb
Naplnění života tím, že dovede své nedořešené vztahy k upřímnosti a naplnění
Dořešení či vyřešení explicitních spirituálních otázek

Právě skutečnost, že stav blízkého se dlouhé měsíce nemění a nelepší, je tím důvodem, že všechny pocity a stavy, kterými obvykle procházejí pacienti ve vegetativním stavu, se v tomto případě přenášejí na příbuzné. Je proto zapotřebí jim věnovat minimálně stejnou péči, jako nemocným, a to ve všech jmenovaných oblastech, tj. v oblasti biologických, psychologických, sociálních i spirituálních potřeb.