WACHKOMA KLINIK ARCADA

PŘÍČINY

Do vigilního kómatu upadne člověk z různých příčin. Pokud pacient upadne do kómatu v důsledku úrazu mozku, hovoříme o traumatologických příčinách kómatu. Druhou skupinu příčin vigilního kómatu představují neurotraumatické příčiny, jako jsou například infekční onemocnění CNS, nádor na mozku, edém neboli otok mozku, déle trvající hypoxie (tonutí) nebo hypoglykemie (u pacientů trpícími diabetem), poškození mozku v důsledku pozdní zahájení resuscitace a další.

PROGNÓZA

Závisí na několika faktorech a nejdůležitější jsou - původ vigilního kómatu, jeho délka a věk pacienta. Obecně platí, že pacienti ve vigilním kómatu traumatologického původu mají lepší prognózu na uzdravení než pacienti s netraumatickým původem kómatu a také pacienti nižšího věku. Stejně tak je lepší prognóza v případě kratší doby a perzistentního vegetativního stavu. Přestože s délkou vigilního kómatu šance na uzdravení klesá, existují případy, kdy se člověk po dlouhodobém kómatu plně uzdravil.

PÉČE O PACIENTA

Péče o pacienta ve vigilním kómatu je založena na kombinaci lékařské, ošetřovatelské a fyzioterapeutické péče. Součástí lékařské péče je důležitá také léčba přidružených zdravotních problémů. Ošetřovatelská péče zahrnuje nejen uspokojení základních životních potřeb (výživu, vyprazdňování, hygienu), ale také komunikaci a stimulaci pacienta. Důležitou součástí fyzioterapeutické péče o pacienta je polohování a rehabilitační cvičení, což kromě jiného zamezuje vzniku otlaků a proleženin.

VIGILNÍ KÓMA

V poslední době vzrůstá počet pacientů, kteří díky moderní intenzivní péči, diagnostice, léčbě, neuromonitoraci a dlouhodobé intenzivní péči přežívají těžká traumatická i netraumatická poškození mozku. Intenzivní medicína umožňuje podporu vitálních funkcí a prodlužují tak život pacientů v kómatu. To však vede k vzrůstajícímu počtu pacientů, kteří se z kómatu neprobudí – pacient má otevřené oči, ale přesto nereaguje. V Evropě, Asii a Japonsku byl tento klinický syndrom nazván apalický syndrom a coma vigile, zatímco v anglicky mluvících zemích se preferuje termín perzistentní vegetativní stav.

Pacient ve vigilním kómatu má otevřené oči, mrká, ale nefixuje, má bloudivé pohyby očí, zaujímá nepřirozenou polohu s flekčním postavením horních končetin. Přesto, že je v „bdělém stavu“ tak nekomunikuje, není schopen rozpoznávat a provádět účelné výkony. Je zachován cyklus spánku a bdění. Jsou zachovány vegetativní funkce (dýchání, oběh) a některé primitivní reflexy.

VÍCE INFORMACÍ

Odborný tým

Zkušený kranioterapeut David Linzer vám bude skvělým průvodcem ve světě vědomí a nejhlubší esence bytostí, což je potřebné a úžasné pro kontakt s našími blízkými ve vigilním kómatu.

NÁŠ TÝM

Chci zažehnout v člověku vůli žít.

David Linzer, BCST.

CSO a BCST terapeut

CENTRUM CELOSTNÍCH TERAPIÍ

V centru prosazujeme široký záběr léčebných praktik a zdůrazňujeme nutnost pohledu na celého člověka. Více než na izolovanou funkci jeho orgánů jde o pohled na jeho tělo, duši, emoce a prostředí, v němž se člověk pohybuje a vychází z principu holismu.

KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE

Kraniosakrální terapie je jemná manuální metoda testování a léčby celého těla a pracuje s kraniosakrálním systém – hlavním fyziologickým systém těla, který se rozprostírá od lebky (cranium), přes páteř dolů ke kosti křížové (sacrum) a kostrči. Kraniosakrální systém tak obsahuje všechny kosti lebky, dále membránu tvrdé pleny (dura mater), mozkomíšní tekutiny, systémy, které řídí pohyb tekutin a ze všech kostí, které se připojují k membránám a kloubů a švů, které tyto kosti vzájemně propojují. Každé tělo pacienta obsahuje informace potřebné k odhalení příčiny jakéhokoliv zdravotního problému. Terapeut komunikuje s tělem, aby tyto informace získal a pomáhá podpořit pacientům vlastní samoozdravný proces. Využitím velmi mírného tlaku a palpace testuje terapeut volnost pohybu a rytmu mozkomíšní tekutiny pulzující uvnitř membrán. Technikami této metody je pak schopen kraniosakrální systém harmonizovat a vracet celý tento systém do rovnováhy, čímž se navracejí do své rovnováhy i všechny ostatní systémy těla. CST představuje holistický komplexní pohled na člověka – DUCH – DUŠE – TĚLO a největším přínosem je tedy její CELISTVOST.

KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE

Velmi jemná, neinvazivní manipulační technika, kterou se terapeut snaží ovlivnit autoregulační schopnosti člověka jako celku a pracuje hlavně s měkkými tkáněmi a centrálním nervovým systémem. Na správném fungování centrálního nervového systému a nervové sítě v našem těle závisí všechny životně důležité soustavy, příslušné orgány, jejich funkce a psychická pohoda. Zakladatele metody Dr. Sutherland a americký chirurg Dr. Upledger zjistili, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Při pozorování a zkoumání došli k tomu, že tyto mikropohyby se dají napodobit a je také možné je cítit rukama. Tento pohyb se nazývá kraniosakrální-rytmus, což je frekvence pulzace mozkomíšního moku. Čirá tekutina funguje jako hydraulický komponent našeho nervového systému, omývá a chrání náš mozek a míchu. Kraniosakrální rytmus je jakási „tepová“ frekvence nervové soustavy a je hlavním ukazatelem a korektorem kvality fungování našeho vnitřního počítače řídícího veškeré procesy. Pohyb mozkomíšního moku se přenáší do všech buněk a mezibuněčných prostorů, orgánu, tkání a cév a terapeut je schopen ho jemným dotykem nahmatat. Terapeut se snaží klientovo tělo vrátit zpátky do ztracené rovnováhy, pracuje s celým tělem – od hlavy a jejích lebečních kostí (kranium) až po kost křížovou (sakrum) a se všemi nervovými strukturami až po tvrdou plenu mozkovou, což je membrána která kryje a ochraňuje náš mozek. Terapie přináší hlubokou relaxaci a navrací pacienta ke komunikaci s vlastním tělem a jeho schopností samouzdravování.

POLYVAGÁLNÍ TEORIE

Během situací, kdy neprožíváme žádný stres, pokud jsme tedy emocionálně zdraví, zůstává naše tělo ve stavu sociálního zapojování neboli v normálním, uvolněném a šťastném stavu. V tomto stavu jsme schopni spojovat se s jinými lidskými bytostmi. Sympatický nervový systém představuje naši okamžitou reakci na stres, jenž ovlivňuje téměř každý lidský orgán v našem těle. Z toho vyplývající reakce bojuj-nebo-uteč je stav určený pro přežití. Při této reakci bojuj-nebo-uteč na určité úrovni stále věříme, že můžeme přežít hrozbu, které v daném okamžiku čelíme. Nicméně když je náš sympatický nervový systém nakopnut až do přetažení a my stále nemůžeme uniknout, přebírá kontrolu hřbetní vagální parasympatický systém. To způsobuje zamrznutí a uzavření, což je forma sebeochrany, jako například když někdo prochází extrémním stresem, nebo ustrne na jevišti a není schopen říct ani slovo. Problémem tady je, že náš nervový systém může vnímat nebezpečí tam, kde neexistuje žádná skutečná hrozba (jako důsledek vystavení stresu a negativnímu vlivu prostředí v raném věku života).

NERVUS VAGUS

Náš nervový systém se skládá ze dvou hlavních částí, a to z centrálního nervového systému (CNS) a periferního nervového systému (PNS). Centrální nervový systém tvoří mozek a mícha. Periferní nervový systém se dělí na somatický nervový systém a autonomní nervový systém. Somatický nervový systém řídí vtěle všechny vůlí ovládané svalové systémy, zatímco všechny ostatní funkce, které nemusíme vědomě ovládat, jsou vykonávány autonomním nervovým systémem. Autonomní nervový systém se dělí na sympatický a parasympatický nervový systém. Bloudivý nerv je nejdelší nerv autonomního nervového systému v lidském těle. Mít dobré fungování bloudivého nervu je proto tak zásadní pro naše zdraví a dlouhověkost, že parasympatické větve bloudivého nervu jsou spojeny se všemi orgány (kromě nadledvinek), a to od krku dolů až po druhou část příčného tračníku. Bloudivý nerv je primární složkou našeho parasympatického nervového systému a sehrává klíčovou roli ve vykonávání úkonů, jako je srdeční tlukot, rytmus dýchání, gastrointestiální peristaltika, pocení, detoxikace a mnoho dalších funkcí. Bloudivý nerv také kontroluje několik kosterních svalů, včetně svalů odpovědných za polykání, jakož i fonaci (produkci zvuku hlasu skrze vibraci) a mluvení. Bludivý nerv má dvě větve. Hřbetní vagální komplex (Dorsal Vagus Complex – DVC) je primitivnější nemyelinizovaná větev bloudivého nervu a jeho aktivace odpovídá reakci známé jako „zamrznutí“. Břišní vagální komplex (Ventral Vagus Complex – VVC) je novější myelinizovaná větev bloudivého nervu, která se rozvinula u savců, a je známa jako systém sociálního zapojování.

MUZIKOTERAPIE

Muzikoterapie využívá různé kvality a působení hudby k harmonizaci a léčení, k rozvíjení komunikace a sociálních vztahů, k tělesnému i emočnímu uvolnění, k sebevyjádření i seberealizaci. Umožňuje slyšet problémy a to už jen malý krůček k tomu je vidět, porozumět jim a nalézt řešení. V muzikoterapii se lze setkat s nejrůznějšími hudebními nástroji. Často jsou používány takové nástroje a metody práce s nimi, které jsou přístupné pro všechny, a které tak umožňují tvořit hudbu bez nutnosti umět na ně hrát. Možnost skutečně prožít a procítit své tělo a emoce, vyjádřit je v bezpečném vztahu a nalézt přijatelný obraz sebe sama pomáhá vnímat život v celé jeho hloubce a šíři a je důležitou součástí duševního zdraví člověka i vnímání smyslu jeho existence.

AROMOTERAPIE A AROMOMASÁŽ

Ve starém Egyptě se aroma z bylin louhovalo v tuku, a poté zpracovalo do vonných léčivých mastí. Nejslavnější lékař starověku Hippokrates zase doporučoval umístit doutnající byliny do přítomnosti nemocného. Také další staré kultury (např. Čína, Indie, starověký Řím) používaly vonné směsi bylin a květin k provonění prostorů v domácnostech, při náboženských obřadech a v léčitelství. Aromaterapeutická masáž pozitivně ovlivňuje celkový tělesný stav (působí na fyzické úrovni), zároveň však působí i na úrovni emoční. Aromaterapeutická masáž zmírňuje stres, podporuje krevní a lymfatický oběh, pomáhá organizmu vyrovnat se se zátěží, uvolňuje svaly a tkáně, podporuje regeneraci, zlepšuje akutní i chronické stavy, snižuje riziko vzniku komplikací, výrazně pomáhá při psychosomatických obtížích a je účinnou prevencí řady onemocnění.

KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE A BIODYNAMIKA

Koncept kraniosakrální terapie je starý jako Vesmír sám. Není to nic nového. V určitém směru vnímání je tam mnoho podobného se starými a původními praktikami léčení starých šamanů. Dalo by se také říci, že kraniosakrální terapie je most mezi Duchem a Tělem, spojuje spiritualitu s anatomií a fyziologií. Člověk jen žasne, když se naučí vnímat, jak se Dech Života projevuje ve fyzické tkáni. Už nikdy pro vás pak nebude život jako dřív. Je to krása.

Díky celostnímu efektu je kraniosakrální terapie výborný zdroj energie a radosti i pro naši duši

Principy kraniosakrální terapie jsou totožné s principy, jakými nás tvoří sama příroda

Uvolnění fascií, šlach a svalů, všech pojivových tkání.
Rozvolnění blokád na všech úrovních – fyziologických i energetických.
Doplnění tekutin a potence v celém systému.
Rozpuštění bariér v těle.
Detoxikaci celého systému, odplavení toxinů z těla.
poskytnou zdroje energie pro nervový systém

Všechny potřebné informace ohledně léčebně-rehabilitačních pobytů, včetně ubytování a stravování získáte na recepci WACHKOMA ARCADA v Ostravě.

Cesta do hlubin terapeutovy duše

Široký záběr léčebných praktik a pohledu na celého člověka je smyslem a cílem našeho centra. Více než na izolovanou funkci jeho orgánů jde o pohled na jeho tělo, duši, emoce a prostředí, v němž se člověk pohybuje a vychází z principu holismu

WACHKOMA KLINIK ARCADA