PŘÍČINY
Do vigilního kómatu upadne člověk z různých příčin. Pokud pacient upadne do kómatu v důsledku úrazu mozku, hovoříme o traumatologických příčinách kómatu. Druhou skupinu příčin vigilního kómatu představují neurotraumatické příčiny, jako jsou například infekční onemocnění CNS, nádor na mozku, edém neboli otok mozku, déle trvající hypoxie (tonutí) nebo hypoglykemie (u pacientů trpícími diabetem), poškození mozku v důsledku pozdní zahájení resuscitace a další.
PROGNÓZA
Závisí na několika faktorech a nejdůležitější jsou - původ vigilního kómatu, jeho délka a věk pacienta. Obecně platí, že pacienti ve vigilním kómatu traumatologického původu mají lepší prognózu na uzdravení než pacienti s netraumatickým původem kómatu a také pacienti nižšího věku. Stejně tak je lepší prognóza v případě kratší doby a perzistentního vegetativního stavu. Přestože s délkou vigilního kómatu šance na uzdravení klesá, existují případy, kdy se člověk po dlouhodobém kómatu plně uzdravil.
PÉČE O PACIENTA
Péče o pacienta ve vigilním kómatu je založena na kombinaci lékařské, ošetřovatelské a fyzioterapeutické péče. Součástí lékařské péče je důležitá také léčba přidružených zdravotních problémů. Ošetřovatelská péče zahrnuje nejen uspokojení základních životních potřeb (výživu, vyprazdňování, hygienu), ale také komunikaci a stimulaci pacienta. Důležitou součástí fyzioterapeutické péče o pacienta je polohování a rehabilitační cvičení, což kromě jiného zamezuje vzniku otlaků a proleženin.
VIGILNÍ KÓMA
V poslední době vzrůstá počet pacientů, kteří díky moderní intenzivní péči, diagnostice, léčbě, neuromonitoraci a dlouhodobé intenzivní péči přežívají těžká traumatická i netraumatická poškození mozku. Intenzivní medicína umožňuje podporu vitálních funkcí a prodlužují tak život pacientů v kómatu. To však vede k vzrůstajícímu počtu pacientů, kteří se z kómatu neprobudí – pacient má otevřené oči, ale přesto nereaguje. V Evropě, Asii a Japonsku byl tento klinický syndrom nazván apalický syndrom a coma vigile, zatímco v anglicky mluvících zemích se preferuje termín perzistentní vegetativní stav.
Pacient ve vigilním kómatu má otevřené oči, mrká, ale nefixuje, má bloudivé pohyby očí, zaujímá nepřirozenou polohu s flekčním postavením horních končetin. Přesto, že je v „bdělém stavu“ tak nekomunikuje, není schopen rozpoznávat a provádět účelné výkony. Je zachován cyklus spánku a bdění. Jsou zachovány vegetativní funkce (dýchání, oběh) a některé primitivní reflexy.
VÍCE INFORMACÍ
Kóma nabo MCS? / 14.06.2019 /
Někteří pacienti v kómatu vykazují minimální vjemy, například řízené pohyby očí. Tento takzvaný minimální stav vědomí se také nazývá syndrom minimálního vědomí (MCS). Až u 40 procent všech postižených to ale příbuzní a lékaři nepoznají. Postižení proto často nejsou adekvátně léčeni. V současné realitě klinické péče je rozlišení mezi vegetativním stavem a MCS poměrně obtížné, říká odborník DGKN Dr. lékařský Andreas Bender z Burgau Therapy Center.
Nový pohled na vegetativní stav /12.10.2022/
Není vegetativní stav jako vegetativní stav. O tom, že někteří pacienti dokážou zlepšit vnímání a dokonce se vrátit do života, se ví už léta. Tyto stavy kómatu se označují jako „minimální stav vědomí /MCS/“, což může vést k úplnému zotavení. U těchto pacientů by měla být vždy prováděna individuální podpora a stimulace. Na druhou stranu jen málo lidí je v nevratném „vegetativním stavu“. Hodnotící škála CRS-R může pomoci odlišit tyto dva stavy a tím velice pomoci, protože následky špatné diagnostiky mohou být značné.
Mezi světy:diagnóza vegetativní stav /23.05.2019/
Pacienti ve vegetativním stavu mají oči otevřené a zdají se být vzhůru, ale jejich pohled jde do prázdnoty. Podle lékařů jsou pacienti v bezvědomí a nejsou schopni navázat emocionální kontakt nebo se řídit pokyny. Části velkého mozku selhaly, ale mozkový kmen je stále aktivní, krevní tlak, dýchání a reflexy jsou nadále regulovány. Pacient je uměle živen a má fáze spánku a fáze bdění. U některých z těchto pacientů jsou však rozpoznatelné nejen reflexy, ale i chování, které naznačuje interakci s okolím. Neurologové v takovém případě raději mluví o minimálním vědomí nebo „minimálním stavu vědomí“ – MCS. Rozlišení mezi vegetativním stavem a MCS je velmi obtížné a podle studie nefunguje správně asi ve čtyřiceti procentech případů.Kontakty
Kde nás najdete.
